Út 1. 10.

Mark Morgan (USA), Lea Bertucci (IT), Gaute Granli (NO)

Událost na Facebooku
Jednota (tentokrát ve složení ][, Cáry mlhy, Letmo Productions, Marast Music) představuje trojici hudebníků z oblasti experimentů a hluku:

Mark Charles Morgan (us)
„Zvuk kytary připomíná tříštící se sklo.“ Definitivní popis hudby Marka Morgana již existuje. Přišla s ním A2, když hráli v Praze naposledy kultovní Sightings, newyorská kapela, za jejímž tvůrčím přístupem ve stylu „rozpady rozpadů“ stál především právě kytarista Morgan. Sightings už několik let odpočívají v pokoji, Morgan ale posouvá svůj svébytný styl v sólové tvorbě, a to, pokud je to vůbec možné, k ještě větším extrémům. Žánr kytarového pekla uvedený na jeho BandCampu hovoří za vše. Morgan kytaru nechává krátce vybuchovat, především ji ale přiškrcuje, omezuje jakékoli příliš přímočaré a jednoznačné vývoje. Klasické kytarové témbry se téměř propadají do statického praskání, ne však úplně, aby ve zvuku zůstal stín rocku nebo blues. Přes veškeré experimentování ale hudba neupadá do sebedůležitosti, která se někdy pojí s tzv. experimentální hudbou, naopak je zdravě uzemněná hrubým dada-punkovým přístupem. Ten se projevuje zvláště naživo – minule v Potrvá končilo naprosto brutální vystoupení jakýmisi prolézačkami skrz židli.

Lea Bertucci (us)
Nejkonvenčnější polohy newyorské hudebnice Lei Bertucci připomenou abstraktnější věci od Colina Stetsona, jsou ale jen východiskem k mnohem bohatší a odvážnější tvorbě. Jako hráčka využívá Bertucci dechové nástroje, především altsaxofon, ale také pásky a elektroniku, jako skladatelka pracovala třeba se smyčcovým ansámblem. Klíčem její tvůrčí metody je spojení improvizace a důkladného teoretického vzdělání. Na jednu stranu tak Bertucci cíleně využívá psychoakustické fenomény, mikrotonalitu a rozšířené techniky, na druhou se nechává řídit také intuicí. Zatím poslední, letošní album Resonant Field bylo nahráno v opuštěném, 40 metrů vysokém betonovém silu s 12vteřinovou ozvěnou, v základu šlo ale o improvizaci na saxofon, která byla dodatečně upravena. Výsledkem jsou fascinující komplexní struktury, ve kterých se prolínají dronové vrstvy, melodické útržky a syrové praskání. Resonant Fields reaguje na koncept Deep Listening skladatelky Pauline Oliveros, ke které má Bertucci v něčem blízko: její tvorba je ale neklidnější a méně stabilní. Hloubku a působivost ovšem s tvorbou Oliveros rozhodně sdílí.

Gaute Granli (no)
Do třetice se v rámci večeru silných individualit představí norský kytarista a vokalista Gaute Granli (dříve z výborných jazzrockerů Skadne Krek). Granli vychází podobně jako Morgan z nowavového skřípání, posouvá je však spíš k melancholicky bizarnímu humoru. Rozjetá kytara se blíží outsiderskému blues Lorena Connorse nebo Jandeka, zastřené deklamace se nemohou rozhodnout mezi čirým dada a power electronics, jednoduchý rytmus drží zdání písniček. Naživo půjde dozajista o velmi matoucí zážitek.

Odkazy

https://markcharlesmorgan.bandcamp.com/
https://soundcloud.com/verletzte-kreature
https://leabertucci.bandcamp.com/