Program

Út 26. 9.

Kus tety - vernisáž výstavy Martiny Špinkové

19:00

Událost na Facebooku

Srdečně zveme na vernisáž výstavy obrazů, fotografií a kreseb Martiny Špinkové, která se koná v úterý 26. září v 19 hodin.
Kurátorka: Tereza Špinková

Co je to? Zeptal se mě už ten den po osmdesáté druhé tříletý synek na procházce na Letné. Co myslíš? opáčila jsem. „Kus tety,“ nezaváhal s odpovědí. Byl to opravdu kus tety. Kamenné torzo od Štursy, dívka bez hlavy a bez nohou, pěkná docela. Ale… jen kus. Proč? Těžká otázka. Umění? Touha po kráse? Pro nás těžká odpověď. Pro malého chlapečka ne. Kdepak krása, touha, půvab bez nohou, bez hlavy. Prostě jen kus tety.
/Martina Špinková

Kam se ty kusy tet dostaly o trochu později? Martina Špinková přichází s výstavou, která je pro ni docela netradiční. Nevystavuje ani anděly, ani ilustrace z knih, vystavuje kusy lidí. Respektive různé podoby lidí plastových - figurín, které všichni každý den potkáváme ve výlohách všech možných obchodů. Jsme na ně zvyklí a díváme se na ně s takovou samozřejmostí, že je většinou v podstatě ani nevidíme. Martina je ale v průběhu let začala vnímat - a jak to tak bývá, když si něčeho všimneme, vidíme to pořád a všude. A ony (převážně) i oni jsou doslova na každém rohu. Jejich absurdní “bytí” je podtržené tím, že jsou často jen kusé a kusí - bez hlavy, jen torzo, jen ruka, jen hlava. Místo hlavy ozdoba, někdy naopak s namalovaným obličejem plným opovržení, jindy s vymazanými rysy. Martina se jim nejdřív smála a fotila si je. Fotky posléze domalovávala a také vytvářela obrazy, kterým začala dávat názvy většinou založené na pomyslných rozhovorech či myšlenkách živých i neživých bytostí a kolemjdoucích. Navštívila “jejich” sklad - a postupně se mezi těmito kusy neživých lidí stále zřetelněji prosadilo další téma - téma těla. Kusy těl jsou totiž tak trochu kulty těl - a to především těch Barbienovských a Kenovských, které v reálu ale nikdo nemá. A přesto jako bychom je urputně chtěli/y za každou cenu - třeba cenu našeho psychického a fyzického zdraví - mít, protože PAK přeci a teprve (!) budeme štastni a šťastné. A přestože se všemožně a urputně snažíme rozvíjet kampaně o tzv. bodypositivity, figuríny, mající více lidské proporce, prý nejdou vůbec na odbyt. Jsme asi pořád zakletí v Barbielandu. Co ale můžeme, je si toho všímat a smát se tomu. Většina změn začíná právě tím, že jsme si něčeho více vědomi - a teď máme šanci s nimi chvíli posedět u jednoho stolu. Kenough?
/Tereza Špinková

Martina Špinková vystudovala VŠUP, ateliér knižní kultury a písma, kreslí, maluje obrazy, šije a píše. Ilustrovala knihy vydané u nás i v zahraničí, píše a ilustruje knihy především pro děti, vydala tři básnické sbírky, několik publikací vydala v několika desítkách výtisků pro přátele. První knihu napsala a ilustrovala v první třídě pro svoji sestru. Věnuje se výrobě hraček a jiných strašidel, maluje a různě sešívá šaty a všelijaký textil, poslední dobou pod málo užívanou značkou baabaa.

Dvakrát byla oceněna v soutěži Nejkrásnější české knihy roku 2011 (Ráj na zemi (Triáda) a 2015 Divný brach strach (Cesta domů), dvakrát byla nominována na Zlatou stuhu (2018 za knihu Kocouře, ty se máš, 2023 spolu s Radkem Malým pak za Kdesi pod nebesy (obě Cesta domů)). Zvlášť si považuje cenu od učitelů SUK 2019 za knihu O tajemství (Cesta domů).

S manželem a přáteli založila Cestu domů a deset let byla její ředitelkou, pak šest let šéfredaktorkou a výtvarnou redaktorkou nakladatelství Cesta domů. Je členkou ediční rady Deníku N.

Když neví, co dělat dřív, tak si vezme housle a hraje stupnice, což ji v dětství vůbec nebavilo. Dvacet let tancovala výrazový tanec a ráda tancuje i teď. Nejraději má černou barvu, kterou kreslí a tiskne, maluje většinou barevně. Má moc ráda písmo, písmena. Kvůli tajemství a času má také moc ráda staré věci a kredence. S mužem Štěpánem, který byl lékař a nyní je filosof, má sedm dospělých dětí a těší se z mnoha vnoučat rozličného stáří. Žije a pracuje v Praze a v Radvánově.

Út 26. 9.

Kus tety - vernisáž výstavy Martiny Špinkové

Odkazy